Header image  

Československá Společnost Vojenské Historie

 

 
 
I. IR KAISER / 3. DĚLOSTŘELECKÝ PLUK / BMSS / AZOVSKÝ MUŠKETÝRSKÝ PLUK

Azovský mušketýrský pluk

Naše jednotka navazuje na dlouhou historii Azovského mušketýrského pluku. V současné době se snažíme rekonstruovat jeho podobu z období Napoleonských válek, zejména z roku 1805. V tomto roce zažil tento pluk mnoho pochodů a bojových střetů nejen s armádou císaře Napoleona I., ale zejména s hladem, zimou a nemocemi.

Dlouhá cesta
Azovský mušketýrský pluk byl součástí tzv. Podolské armády (formována v okolí Podolsku), pod velením M.I.Kutuzova. Byl součástí I. kolony pod velením generál-poručíka P.I.Bagrationa. Pod tímto vedením absolvoval celou cestu Podolské armády až k rakouskému Innu a následný ústupový manévr, později nazývaný Dunajské tažení. Poprvé zaútočili azovští mušketýři na Francouze u Amstettenu, dále pak u Schöngrabernu. Z Rakouska odešli vojáci na Moravu až k Olomouci. Zde se k nim připojila Volyňská armáda pod velením generál-poručíka hraběte Fedora Fedoroviče Buxhöwdena a Carská garda, které velel carův mladší bratr J.I.V. následník trůnu Konstantin Pavlovič Romanov. S gardou přijel i sám J.I.V.
Alexadr I.

Bitva u Slavkova
Druhého prosince stanuli vyčerpaní vojáci Azovského mušketýrského pluku na prateckých výšinách. Nyní byli součástí III. kolony, pod vedením I.J. Przybyszewskeho. Úkolem této kolony bylo vypochodovat levým křídlem k sokolnickému zámku a odtud mělo její čelo postoupit do prostoru mezi kobylnické rybníky. Bitva se však vyvíjela poněkud jinak. III. kolona začala postupovat okolo půl deváté ráno. Na jih od nich už bojovaly další dvě spojenecké kolony. Kolona zaútočila na Sokolnice, zámek a bažantnici. O podrobnostech boje víme jen to, že několik jednotek doslova zmizelo před očima. V odpoledních hodinách provedl Napoleon část z původně zamýšleného Lvího skoku a zaútočil do zad ruským praporům. Przybyszewsky zavelel k ústupu. Kolona začala pochodovat na sever ke Kobylnicím, Przybyszewsky doufal, že zde někde musí být IV. Kolona, ta ovšem už dávno svůj boj prohrála a stahovala se pryč z dosahu francouzské armády. Po chvíli už bylo jasné, že ústupový plán na sever nemá šanci na úspěch. Przybyszewsky dal tedy rozkaz ke složení zbraní. Celý zbytek III. Kolony tedy padl do zajetí.  
Azovští mušketýři prokázali svoji odvahu, když přes dlouhé zajetí ve Francii uchovali několik svých praporů. Tyto prapory dokonce dokázali donést zpět do Ruska. Za zmínku stojí i vyznamenání Georgievskými prapory za bojové akce v Krymské válce. Za bojovou akci u Sevastopolu1854-1856 a za akci na Kadykijské vysočině 1854.

Prapor vzor 1797
Azovský mušketýrský pluk byl do bitvy u Slavkova vybaven prapory vzor 1797. Tyto prapory obdržel roku 1798. Bílý prapor měl bílý kříž a úhly, a po přímce rozdělené pruhy růžové a červeno – skořicové. Barevné prapory měly růžové kříže a červeno – skořicové úhly.

Vlastníci pluku a velitelé
Vlastníci pluku
1796-1797 generál.-major   Kníže Sergej Nikolajevič Volkonskij
1797-1799 generál.-major   Maxmilian Vladimirovič Rebinder
1799 – 1806 generál.-major   Selechov Alexej Abramovič
1806-1808 plukovník 12.12.1807 – gen. Maj.) Gotovsev -1
1808-1809 plukovník Gosevskij
1809-1809 generál.-major   Gotovsev -1
1809-1814 plukovník (15.09.1813 – generál.-major ) Treskij MIchail 

Velitelé:
1797 plukovník Ostrožskij
1798-1799 pluk. Charlamov
1800- 1802 podplukovník.(17.05.1800- plukovník) Kuroš
1803-1809 podplukovník (1806 – plukovník) Stakelberg
1809-1811 major Albyčev
1811 – 1815 major Fonkarmjak
1815-1823 plukovník Rejch -1
1823-1828 podplukovník. (1826 – plukovník) Rusanov -2
1828-1829 podplukovník Polnvanov
1832 plukovník Zagoskin

 

Zpět na historii >